Z historie
Orchestrální hudba provázela chrudimské hudební dění v 19. a počátkem 20. století poměrně často. V 19. století zde sice působila slavná „Ostrostřelecká kapela“, ale stálý velký symfonický orchestr zde dlouho chyběl. Bylo-li zapotřebí místního orchestru, a to zvláště k doprovodům velkých vokálních skladeb, prováděných pěveckým spolkem „Slavoj“, sestavoval se k tomu účelu orchestr z místních ochotníků – hudebníků a scházející hráče dodal obvykle některý velký pražský orchestr. Čas od času se našli jednotlivci, kteří se postavili do čela nějakého menšího (často studentského) orchestru, ale tato sdružení neměla nikdy dlouhého trvání. Jejich činnost směřovala hlavně k pobavení se lehkou a snadno přístupnou hudbou. Takovou náplň mělo zpočátku i „Volné orchestrální sdružení“, vzniklé r. 1909 v počtu asi 36 členů, jehož předsedou byl prof. Jan Rychetský a dirigentem učitel Jaroslav Král. Sdružení zkoušelo v hostinci na Fortně, pořádalo řadu „lidových koncertů“ a spoluúčinkovalo i při zábavách různých místních spolků. První koncert se konal 19. března 1910 v sokolovně. U dirigentského pultu se postupně vystřídali také ředitel kůru Jindřich Siegel a úředník Chrudimské spořitelny Jaromír Lahůlek. Činnost orchestru zastavila první světová válka, neboť byla řada členů orchestru povolána ke konání vojenské povinnosti. K obnovení činnosti „Volného orchestrálního sdružení“ došlo teprve 19. září 1921. Dirigentem byl tehdy zvolen opět učitel Jaroslav Král. Nově ustavenému tělesu tehdy finančně pomohl mj. jednak komerční rada B. Poppr, továrník, zaplacením účtu za tubu a fagot v částce 6300 Kč a také Fr. Wiesner, rovněž továrník, který věnoval kvartet lesních rohů. První koncert byl uspořádán o Novém roce 1922.
Po rezignaci prof. J. Rychetského se pak ujal vedení orchestru od listopadu 1922 jako předseda prof. Vilém Novák, profesor zdejší vyšší hospodářské školy, který takto působil až do r. 1944. Brzy byly navázány přátelské styky se zpěváckým spolkem „Slavoj“ za účelem pořádání společných koncertů a již v lednu 1923 se konal první společný koncert. V r. 1924 byl symfonický orchestr nazván „Chrudimská filharmonie“ (stanovy schváleny 30. září 1926) a stal se v této době největším symfonickým tělesem východních Čech. Počet výkonných členů byl ustálen na 70. Filharmonie pořádala jednak koncerty vlastní, kromě toho účinkovala při význačných oslavách, uctívala památku vynikajících hudebních skladatelů (např. koncert z děl A. Hniličky 19. 10. 1926) a pořádala občasné koncertní zájezdy. Se Slavojem byla uzavřena trvalá dohoda o umělecké spolupráci, jejímž zevním výrazem bylo připevnění stuh Chrudimské filharmonie na starobylý slavojský prapor.
Od září 1925 zde začíná působit dirigent František Teplý (1885 – 1951), rodák z nedalekých Mikulovic, který byl r. 1922 přeložen z Heřmanova Městce, kde působil jako učitel, sbormistr (sbor Vlastislav) a dirigent (památné zdejší provedení Prodané nevěsty), do Chrudimi, kde se stal tajemníkem okresního školního výboru. Zde, jako sbormistr zpěváckého spolku Slavoj a dirigent Chrudimské filharmonie, přivedl tato tělesa k rcholnému rozkvětu. Prováděl s nimi i největší díla českých a světových skladatelů, např. Dvořákovy „Svatební košile“, Fibichovu „Jarní romanci“, Smetanovu Českou píseň, Sukovu scénickou hudbu „Pod Jabloní“ (vysíláno rozhlasem), dále symfonické skladby Beethovenovy, Dvořákovy, Fibichovy, Haydnovy, Schubertovy, Hniličkovy, kompletní Smetanův cyklus Má vlast, dále pak různé koncerty houslové a klavírní, Novákovu Slováckou suitu, oratoria, operní předehry a mnoho dalších skladeb. Teplý se uplatňoval i v jiných hudebních činnostech. Napsal řadu drobných hudebních skladeb, vynikal jako organizátor a také zasedal ke klavíru jako doprovazeč. Je také autorem několika literárních prací. Jako organizátor hudebního života Východočeského kraje zde působil až do roku 1945. Za svou vynikající činnost obdržel čestný diplom Pěvecké obce československé a byl jmenován čestným členem Slavoje a Chrudimské filharmonie.
Vrcholem činnosti F. Teplého i celého meziválečného chrudimského hudebního života bylo nastudování a slavnostní provedení Smetanovy opery Libuše k otevření nového chrudimského Pippichova divadla. Pražské Národní divadlo tehdy zapůjčilo do Chrudimi bezplatně notový materiál, který byl (hlavně dirigentem Teplým) pro tuto příležitost celý opsán. Premiéra se konala 18. února 1934. V těch dnech byla pak opera uvedena celkem pětkrát (vysílal i ČS rozhlas). V titulní roli vystoupila zdejší pěvkyně, sbormistryně, varhanice a učitelka Marie Kuchynková (1886 – 1960), jako Libuše, a zdejší barytonista Ludvík Tepera, pokladník Občanské záložny, jako Přemysl. Vedle místních sólistů činkovali také jako hosté dva členové opery Národního divadla v Praze – zdejší rodák Vladimír Tomš, jako Šťáhlav, a Emil Pollert v roli Lutobora. Operní sbor tvořily zdejší hudební spolky - Slavoj, Smetana a Dělnické pěvecké sdružení. Orchestrální složkou byla samozřejmě Chrudimská filharmonie.
Za prvních dvacet let svého trvání uskutečnila filharmonie 154 veřejných vystoupení, z toho 133 v Chrudimi, další pak na zájezdech ve východočeském regionu. Celkem provedl orchestr 270 skladeb (12 symfonií, 10 symfonických básní, 52 ouvertur, řada koncertantních děl, 26 velkých vokálních skladeb, pod.). Čtyřikrát byly také koncerty filharmonie vysílány pražským rozhlasem. V jubilejním roce 1941 měl orchestr 71 členů, z toho 56 činných.
V roce 1942 se stává hlavním dirigentem filharmonie, do té doby zástupce F. Teplého, Karel Židek, který již 17. a 18. 5. 1941 řídil v divadle Karla Pippicha provedení Dvořákova oratoria „Stabat Mater“ při stoletých oslavách skladatelova narození.
Po druhé světové válce činnost sice neustala, ale načas ochabla (časté změny v členstvu, nedostatek topiva při zkouškách a j.). Teprve od r. 1948 rozvíjí orchestr nepřetržitou a pravidelnou činnost. Od 1. ledna 1951 mění orchestr název na Symfonický orchestr závodního klubu ROH n. p. Transporta. Dirigentem orchestru je nadále Karel Židek, vedoucím orchestru se r. 1948 stal violoncellista Zdeněk Spurný. V padesátých letech byla činnost filharmonie velmi bohatá. Každým rokem se konaly pravidelné 3 celovečerní koncerty a časté účinkování na různých kulturních akcích Chrudimska. Snad nejvýznamnější program byl proveden 6. května 1955 k 10. výročí osvobození - Smetanova Má vlast (129. Chhp).
Na některých koncertech účinkovali i přední čeští sólisté za doprovodu orchestru. Byli to: violoncellista Miloš Sádlo, hobojisté Frant. Hanták a dr. Jaroslav Vagoun (dřívější člen orchestru), hornista Josef Hobík, klarinetista prof. Vladimír Říha, klavírista Rudolf Zeman a houslista Frant. Vokál. Roku 1954 (113 Chhp) pohostinsky dirigoval celý koncert, natáčený Čs. rozhlasem, Antonín Devátý, šéf orchestru plzeňského rozhlasu (Smetanova Česká píseň se Slavojem zaznamenána tehdy na gramofonové desky). Orchestr také často zajížděl do blízkých i vzdálenějších měst a obcí - i několikrát (Holice, Hlinsko, Hrochův Týnec, Choceň, Chotěboř, Nasavrky. Polička, Skuteč. Slatiňany, Trhová Kamenice, Tuněchody, Vysoké Mýto). 19. září 1954 účinkoval orchestr na celostátní přehlídce lid. umělecké tvořivosti souborů závodních klubů těžkého strojírenství ve Smetanově síni Obecního domu v Praze. R. 1961 mění filharmonie opět název na Symfonický orchestr JKP Chrudim. V této době má 34 členů. Velký ohlas a význam měl pro chrudimskou veřejnost mj. vánoční koncert v prosinci 1969 v sále muzea, opakovaný pak jednak v Husově sboru a na Nový rok 1970 v arciděkanském chrámu. Od roku 1970 orchestr převážně spoluúčinkoval na koncertech se Slavojem nebo s Chrudimským kvartetem. Poslední koncertní vystoupení Chrudimské filharmonie bylo 22. listopadu 1974, kde orchestr ve spolupráci se Slavojem provedl Smetanovu Českou píseň. V důsledku odstoupení dosavadního vysoce schopného dirigenta a hudebního skladatele Karla Židka, který zde působil plných 32 let a do repertoáru přispěl i svými skladbami, Chrudimská filharmonie činnost ukončila. Část členů (zejména smyčce) vytvořila později Komorní orchestr, jehož vedení se ujal obětavý dr. Svatopluk Kozdera a jehož repertoár tvořila zejména díla starých českých mistrů. Toto malé těleso pak přispívalo k chrudimskému kulturního dění až do počátku devadesátých let, kdy se nadobro rozpadlo.
V současné době se za podpory chrudimské ZUŠ, zejména snahou učitelky - violoncellistky Evy Pilařové, formuje nové orchestrální těleso, řízené učitelem a proslulým vojenským kapelníkem Petrem Stříškou. Jakým směrem se orchestr vydá a jaké postavení si v rámci chrudimské kultury vybuduje, ukáže budoucnost.
autor: Tomáš Žídek
Historie 1921 –1931
Seznam členů Chrudimské filharmonie v roce 1931
DIRIGENT:
František Teplý, tajemník okresního školského výboru
HOUSLE I.:
1. Dr. Miloš Burka, profesor vyšší hospodářské školy
2. Václav Dědič, kapelník
3. Jan Doležal, učitel
4. Ing. Karel Furth, chemik
5. Jaroslav Hotovec, strojní modelář
6. Antonín Chleborád, bankovní úředník
7. Bohumír Kroupa, majitel nožířského závodu
8. Jan Kuběnka, studující obchodní akademie
9. Antonín Loukota, učitel hudby
10. Dr. Vilém Novák, profesor vyšší hospodářské školy
11. Zdeněk Mencl, technický úředník
12. Josef Různá, studující vyšší hospodářské školy
13. Helena Sýkorová, učitelka hudby
14. Emanuel Šimáček, řídící učitel
15. Petr Štolle, ředitel tkalcovny
16. Jaroslav Vlček, studující učitelského ústavu
17. Ing. Jaroslav Zych, účetní Občanské záložny
HOUSLE II:
18. Bohumil Boštík, bankovní úředník
19. Ludvík Daleký, technický úředník
20. Václav Divišek, zahradník
21. JUC. Adolf Hromádko
22. Pavel Hyhlík, soustružník kovů
23. MUDr. Robert Musil, primář okresní nemocnice
24. František Pokorník, knihař
25. Václav Rybín, pekař
26. Antonín Různá, berní tajemník
27. Helena Šimáčková, odborná učitelka
28. Josef Steiner, typograf
29. Marie Vajcová, učitelka
30. František Vaníček, krejčí
31. Václav Vecek, technický úředník
32. Josef Vlček, typograf
VIOLY:
33. František Flídr, oficiál státních drah
34. František Franc, řídící učitel
35. Rudolf Geissler, ředitel muzea
36. Ludmila Líbalová, úřednice
37. Jan Šáfr, učitel
38. Zdeněk Šáfr, studující učitelského ústavu
39. Jaroslav Veselý, studující vyšší hospodářské školy
40. Jaroslav Vondráček, studující učitelského ústavu
VIOLONCELLA:
41. Bohuslav Horák, odborný učitel
42. Alois Mikura, úředník
43. Emanuel Morávek, zlatník
44. Ladislav Prokop, houslař
45. František Ryška, studující obchodní akademie
46. Emanuel Sommer, holič
47. Marie Teznerová
KONTRABASY:
48. Antonín Andrle, berní ředitel
49. Miroslav Andrle, studující obchodní akademie
50. Adolf Dvořák, zemědělský oficiál
51. Ladislav Piroch, úředník
52. František Tlapák, majitel truhlářského závodu
53. Vojtěch Okřínek, řídící učitel
54. Vladimír Zych, bankovní úředník
PICOLA:
55. František Teplý, studující
FLÉTNY:
56. František Holub, úředník okresního soudu
57. Václav Hlína, úředník
58. František Zelený, majitel cementového závodu
ANGLICKÝ ROH A OBOE:
59. František Machač, městký zahradník
60. Zdeněk Kriso, studující vyšší hospodářské školy
KLARINETY:
61. Antonín Kroutil, vrátný firmy Wiesner
62. Antonín Dědič, krejčí
BASKLARINET:
63. Oldřich Jelínek, studující stát. průmyslové školy
FAGOTY:
64. Antonín Vodička, ředitel kůru
65. Jan Přibyl, rolník
LESNÍ ROHY:
66. Václav Matauch, vrchní poštovní of.
67. Josef Kudrnka, rolník
68. Antonín Hruša, krejčí
69. Čeněk Havelka, dělník
TRUBKY:
70. Karel Linhart, malíř
71. František Bureš, dělník
72. František Pilc, vahař
TROMBONY:
73. Václav Schulz, kapelník
74. Antonín Doležal, soustružník kovů
75. Jindřich Jirásek, berní tajemník
76. Josef Šlechta, poúředník okresního úřadu
TUBA:
77. Josef Mikulík, skladník
TIMPANY:
78. Zdeněk Teplý, obchodní příručí
VELKÝ BUBEN:
79. Josef Pavlíček, knihař
MALÝ BUBEN A ZVONKOVÁ HRA:
80. Jiří Teplý, studující učitelského ústavu
HARFA:
81. Marie Kočová